Výprava na Slovensko(Den 1.)

Loni v létě jsme společně s mým bývalým spolužákem z lesárny Davidem a jeho synem rovněž Davidem vyrazili na jižní Slovensko.Naším cílem bylo okolí obce Martovce.Nachází se tam jedno z posledních hnízdišť mandelíka hajního na Slovensku.Mandelík hajní je krásný pták řadící se k srostloprstým.U nás žijí ještě jeho tři další příbuzní-Vlha pestrá,Dudek chocholatý a Ledňáček říční.Jelikož u nás už mandelík nehnízdí,jeli jsme za naším vysněnýn druhem do "zahraničí".Už pocestě se potvrdilo to co jsem čekal.David senior se jako rozený bavič staral o zábavu.Já se snažil řídit a junior byl naše jedno velké ucho.Cesta probíhala celkem bez zádrhelů.Po projetí Bratislavy bylo to nejhorší za náma.Dave(tak budu jmenovat seniora) se staral o navigaci a tak jsme vesele mířili k cíli.Problébem bylo jen to,že jeho jen málo podrobná mapa,nám malé obce kterými jsme projížděli neukazovala.Také díky tomu jsme si zajeli maličko k jihu.U obce Bodzianske Lůky jsme zastavili abychom se zorientovali a odpočinuli si.Nedaleko nás posedávali na drátech nějací ptáčci.Zamíříme dalekohledy a vidíme,že jsou to ťuhýci menší.Asi tři dospělý a snad čtyři mladí ptáci.Parádička.Vidíme jeden z druhů ve které jsme doufali.Potom jsme bez větších problémů dojeli až do Martovců.Je to malá obec nedaleko Komárna.Mezi slovenskými ornitology známá právě hnízděním mandelíků.Mají zde ideální podmínky a místní ptáčkaři jim nadělali spoustu budek.Mi jsme sice neměli představu kde budeme mandelíky hledat,ale to nám nadšení nekalilo.Za vesnicí jsme zaparkovali a nedočkavě vyrazili do terénu.

Obcházeli jsme říční ramena zarostlá rákosem,kolem se rozkládaly louky a celkově byla krajina nádherná.Mandelíci sice zatím nikde,ale viděli jsme např. Bramborníčka černohlavého.Potom jsme se vozem přemístili kousek dál.Nedaleko se ozýval křik ptáků,které Dave okamžitě identifikoval.Vlhy pestré.Možná několik desítek jih posedávalo na nedalekém stromě.Pěkně jsme si je prohlídli a vydali se hledat mandelíka zase kousek dál.Procházeli jsme kouzelnou krajinou okolo Žitavky.Kilometry dlouhý a několik desítek metrů široký pás mokřadů,bažin,křovin a volné vody nám připadal jako nějaká divoká džungle!Procházeli jsme pohodlně po hrázi krásně spasené stádečkem ovcí.Co chvíli se nám zdálo,že snad někde tam v dálce na stromě by to mohl být mandelík.Ale přání bylo otcem myšlenky.Jednou nás spletla žluva,podruhé nějaký jiný ptáček.Celou cestu nás provázel křik lovících vlh pestrých.Ani už nám nepřišli nijak vzácné.Bylo ůmorné vedro,přesto jsme pokračovali v hledání.Přišli jsme až k dávno zbořenému mostu přes Žitavku.Tam jsme dali oddychovku.Domluvili jsme plán na druhý den a vydali se zpátky.Po pár stovkách metrů jsme uviděli vzácného obyvatele mokřin-Volavku červenou.Byla nádherná!Proletěla okolo nás a zmizela za hustým porostem.Ten den jsme mandelíka ani nazahlédli.Ale co,ještě máme druhý den.Uklidňovali jsme se.Vrátili jsme se k autu a vyjeli hledat nějaké pěkné místečko na spaní.Nakonec jsme se utábořili nedaleko řeky na krásné louce.Davidi měli stan,který postavili a měli vystaráno.Já chtěl dát noc pod širákem.To jsem si dal.Kvůli komárům jsem byl donucen zalézt do auta a tam strávit prakticky bezesnou noc.Jak dopadla naše výprava,jestli jsme mandelíka nakonec objevili,to se dozvíte v pokračování článku.