Výprava na Slovensko(den2.)

Druhý den ráno jsem byl na nohou jako první.No bodejď ne,když jsem byl prakticky celou noc vzhůru!Roztáhl jsem stativ a rozhlédl se dalekohledem po okolí.Bylo nádherné ráno.Ještě nebylo nijak horko,ale sluníčko už svítilo.Zaujalo mě,že už od ráno se ozývají vlhy.Bylo jich tu opravdu požehnaně.Ale mandelík nikde.Kolem prolétla volavka.Usadila se celkem daleko na stromě.To už je vzhůru i Dave.Volavka sedící na slunci je opět volavka červená.Škoda že je tak daleko.Nedá se fotit.Ale i tak je to zážitek.Po snídani vyrážíme na další průzkum okolí.U Žitavky potkáváme místního dědulu,který vede krávu na pastvu.Dává se s námi do řeči.Narozdíl od mnoha místních nehovoří jen maďarsky,ale i slovensky.Říká,že zná místo kde mandelíci hnízdívají.Nechce nám říct kde přesně je budka,ale nasměruje nás do míst,kde bychom je mohli potkat.Poděkujem a s novou nadějí vyrážíme.Je to docela daleko,ale cesta vede celou dobu kolem krásné,divoké Žitavky.Je pořád na co se dívat.Kolem létají volavky,kormoráni,vlhy,občas zahlédneme kvakoše.Jen mandelík nikde.Umoření dlouhou chůzí v tom vedru přicházíme na místa,které nám místní znalec poradil.Usedáme do stínu a čekáme.Máme sílu jen tak na to se rozhlídnout.Mandelík samozřejmě nikde.Já a junior si leháme na chvíli do trávy.David během chvilky sladce spí.Dave to nechce vzdát a prochází okolí.Po asi dvouhodinovém odpočinku se pomalu vracíme.Utěšujeme se tím,že máme před sebou ještě dlouhou cestu zpátky.Takže co kdyby?Samozřejmě nic.Došli jsme až do Martovců,dali si velkou kofolu v místní hospodě,Dave se nakonec ůspěšně domluvil s místní jen maďarsky hovořící výčepní a kupuje zapalovač.Potom vyrážíme k autu.Rozhodli jsme se,že pojedeme přes noc do Lednice,přespíme u teréní stanice a ráno ještě vlítnem na Lednické rybníky.Na konci vesnice vidíme bílého ptáka na jezírku u jednoho z domků.Máme za to,že to bude nějaká domácí drůbež.Ale ejhle.Je to volavka stříbřitá!Tak aspoň něco.Nasedáme do auta a vyrážíme směr Lednice.Po cestě se stavíme okoupat se na nějakém štěrkáči.Balada.Horší je to při průjezdu noční Bratislavou.Jednak bloudíme,jednak vaříme.Tedy vaří náš motor.Zastavujeme a necháme ho ochladit.Místní nás navádějí na správnou cestu a nám nic nebrání v jízdě.Když jsme se dokodrcali až k teréní stanici ČSO zjišťujeme,že je obsazená.Já jsem toho využil k zapůjčení přebývající matrace a ustlal jsem si vedle vozu.Co na tom že je téměř jedna hodina ráno.dočasní obyvatelé stanice jsou velmi ochotní.Druhý den už jen prohlížíme rybníky.Nejzajímavější je jistě Kolpík bílý na Hlohoveckém rybníce!Davidi zůstávají ještě v kempu Apolo a já se s nimi loučím a jedu domů.Mandelíka jsme tedy neviděli,ale svatosvatě jsme si slíbili,že letos,letos ho určitě uvidíme!