Ne právě příliš povedená návštěva N.P. Hortobágy..

 Tak jsem se konečně dočkal!Dnes ráno jedeme do N.P. Hortobágy!Tento Maďarský národní park u nás už dávno získal auru fantastické ornitologické lokality.Právě proto jsme se rozhodli pro něj.Načerpali jsme spoustu informací z internetu.Jelikož jedeme ve čtyřech a nikdo z nás tam ještě nebyl,určitě se budou hodit!Možná prá  vě teď je ta pravá chvíle představit i zbylé účastníky výpravy.Všichni jsme bývalí spolužáci z lesárny.Jelikož mi důrazně kladli na srdce,abych se o nich příliš nerozepisoval,neudělám to.Martin je takový náš hlavní organizátor,Pavča nás nepřetržitě zásobuje svým humorem a Robert to je řidič,ale v první řadě vynikající fotograf.V této sestavě vyrážíme ve čtvrtek ráno z Kroměříže.Počasí vypadá dobře a tak mi radostné očekávání kalí jen bolest v krku,kterou překonávám všelikými pastilkami.

První zastávku děláme už v Brně,kde nakupujeme nějaké zásobičky.A pak už pokračujem do Maďar.Cesta ubíhá naprosto v pohodě až do Budapešti.GPS nás sice správně vede,ale projet naprosto zasekanou Budapeští,to je zlý sen.Ztrácíme v zacpaných ulicích spoustu času ! Naštěstí po projetí města už cesta vesele ubíhá.Přijíždíme do Hortobágy.

Už po cestě vidíme orla mořského,kterak prolétá nad cestou i s kořistí v pařátech.Chvíli na to si plní svůj sen Martin.Hejnko šesti kolpíků mu zaručuje,že jeden z druhů,které si moc přál vidět už mu neunikne.Jinak vidíme spousty volavek bílých,nějaké stříbřité a čápy bílé.Po příjezdu do vesnice Hortobágy,chvíli hledáme kemp.Až ho najdem je na ceduli před branou napsáno,že kemp se otevírá  1.května,tedy zítra.Naštěstí Robert ovládá angličtinu a domlouvá se správcem,že nás bez problémů ubytují.Po ubytování se,vyrážíme na prohlídku okolí kempu.Všude okolo zpívají slavíci a čápů je tu,jako u nás vrabců.Poletují kolem nás rybáci bahení i černí.Zašli jsme i do zdejší restaurace.Dáme si každý jedno místní pivko a zavírají.Vracíme se tedy do kempu.Jsme tu jediní návštěvníci.Domlouváme plán na zítra.Jako první bude samozřejmě návštěva rybniční soustavy Halasto.Tu určitě nevynecháme!Takže hurá do spacáků a zítra to teprve začne!

Ráno vstáváme brzy,Martin vaří vodu na čaj a kafe.Pravda je,že vody dal do kastrolku asi jako pro regiment.Jak říká Pavča,bomba prázdná,voda vlažná.Krk už mě bolí docela dost,moc toho nesním(slušná dietka)ani nevypiju.Po snídani už na nic nečekáme a vyrážíme do Halasto.U vstupu do parku parkujeme a chystáme si nářadíčko.Robertova výbavička bere dech.A její váha zase sílu!Ani se mu nedivím,že se mu nechce tahat bezmála třicetikilový batoh nikam daleko.Takže úkol zní najít nějaké dobré místo pro pana fotografa a my ostatní obejdeme rybníky.Loučíme se s Robem s přáním dobrého světla a jdeme dál.Vypadá to,že jsme v parku prakticky samotní.Nikde nikdo!

    Na fotografii je nádherný výhled z jedné z pozorovatelen u rybníků.Fučí větřisko a na pozorovatelnách je to cítit obzvláště.

Létá tu spousta rybáků baheních,černí i    obecní .Překvapuje nás velké množství u nás velmi vzácných volavek červených.Kromě nich je tu spousta bílých,popelavých a také několik volavek stříbřitých.Pro kluky  z hor jsou velkým zážitkem rodinky husí,vodících svá mláďata.Na jednom z vodních kanálů se pasou vodní buvoli.Nedaleko od nich je skupinka kolpíků a dva nádherně vybarvení břehouši černoocasí.Jsou v sice trošku v protisvětle,ale kolpíky se mi přece jen podaří alespoň zdokumentovat.                                      

  Z dalších místních opeřenců,mi dělají velikou radost občas proletující kormoráni malí.Pro mě nový druh,takže velké nadšení.Procházíme za opravdu dosti silného větru od pozorovatelny k pozorovatelně.V dálce vidíme kroužit orla mořského.Z dravců tu suveréně vedou pochopi rákosní.Mimo nich zahlédnem i ostříže a orlovce říčního.

                                  Dalším novým druhem pro mě je trojice ibisů hnědých přelétavajících rybník Kondáš.Takže veliká radost.Ta se ještě umocní pozorováním volavky vlasaté,která mi ještě také chyběla .Dokonce se nechá i vyfotografovat.Je to opravdu hodně maličká volavka.Loví na jedné z hrází hmyz a zdá se,že jí ani příliš nevadíme. Pomalým tempem míříme zase zpátky.Po úzkých kolejích okolo nás projíždí vláček z turisty.Zastavuje u pozorovacích věžiček.Určitě pohodlný způsob obhlídky rybniční soustavy.Ale já osbně bych stejně voloi nepoměrně klidnější pěší průchod parkem.Případně na kolech by to také mohlo být dobré.Když se blížíme k autu,vidíme že Robert už na nás čeká.Naštěstí se mu podařilo pár opravdu pěkných záběrů husy velké,takže jsme nakonec spokojeni všichni.Jedeme do blízké malé restaurace,někteří na točené,někteří na kafe,ale všichni na polévku.Na zdech visí fotografie zdejšího ptactva od Zdenka Součka.Probíráme s Robertem dosavadní průběh a s trochou škodolibosti mu popisujeme,kterak Pavča hranostaje vyfotit zkoušel.To bylo tak.Po jedné z hrází nám běží naproti maličká lasice.Podle černé špičky ocasu určujeme hranostaje.Dostal se k nám poměrně dost blízko.Jenže Pavča nosí fotoaparát zásadně v obalu.Než ho z něj vydoluje,hranostaj nás zjistí a je pryč.Neuplyne snad ani dvacet minut a je to tu znova.Další hranostaj,rovnou proti nám.Panáčkuje a hopká nám naproti.Pavča loví svůj digitál,hranostaje to nenechá klidným a uskakuje do rákosí.Ten kluk má dneska pech.O to větší,že naprosto stejná situace se opakuje beze změny ještě jednou.Alespoň nás škodolibce to pobavilo.Domlouváme se u teplé polévky,že ještě zajedem mrknout na Dodinem avizovanou kolonii poštolek rudonohých.Po cestě k ní,by měla být velká šance na zastižení mandelíka hajního.Pro mne naprosto stěžejní druh celé výpravy.Bohužel fouká opravdu velmi silný vítr.Jestli to je ten důvod,proč mandelík nesedí nikde v dohledu nevím.Každopádně až do příjezdu ke kolonii jsme neviděli žádného.Zato poštolek rudonohých tu nad akátovým lesíkem létá spousta.Kymácejíse v tom větru a křičí jedna přes druhou.Vyfotit je bude značně obtížné.Jsou pořád v pohybu a pokud sednou na nějakou větev,vítr s nimi nepřetržitě cloumá.Podle toho také fotky vypadají.Ale snad nejenom znalec pozná na levo sedící samičku a napravo samečka.A protože to nevypadá že by se vítr chtěl uklidnit,vracíme se do kempu.Už nejsme jediní návštěvníci kempu.Stojí tu jeden jediný karavan.Pavča s Robertem využívají bazénku napuštěného zdejším sirným pramenem.Má teplotu takových 45C.V bazénku je voda tak těsně pod 40 stupni.Já i Martin jsme nějak přemáháni zákeřnou chorobou,takže na břehu jen tiše závidíme.Musí to být úleva pro celé tělo!Dnes jdem spát poměrně brzy,zítra máme v plánu přejet na cca. 50 KM. vzdálné místo,kde by mělo být tokaniště dropů.Dokonce i nějací krotcí dropi v ohradě pro pokochání oka.Takže do spacáků a zítra na dropy!!!!!                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             Jenže ráno všechno dopadlo úplně jinak.Na krku se mi udělal velikánský otok,který jednak velmi bolí a druhak mi znemožňuje pít i jíst.Pavča,známý lékař diagnostikuje abces.Neboj říká,to ti rozříznou a je to.Jeden kamoš to taky měl a už není mezi námi.Jsem vděčný za slova útěchy a klukům navrhuji ať jedou na dropy beze mne.Poležím a večer zajedeme zase na Halasto jak jsme se domluvili.Kupodivu chlapi rozhodují jinak.Jede se domů.Zdraví je přednější.Je mi to hlavně k vůli nim líto.Já už bych z toho stejně nic neměl,ale oni by určitě rádi zůstali!Přesto bez řečí balí a vyrážíme domů.Není nad dobré přátele.Cesta tentokrát ubíhá rychleji.I Peští projíždíme téměř bez problémů.Už v autě se předběžně domlouváme,že by nebylo marné vrátit se na podzimní tah jeřábů.Já vysedám v Hulíně,kde už ne mne čeká otec.Tím pro mě první Hortobágy v životě končí.

A jak to nakonec dopadlo s tím zas........ krkem?Pavča měl samozřejmě pravdu.Na pohotovosti v Kyjově diagnostikují "pěkný"abces.Jak říká doktor,přijel jsem minutu po dvanácté.Už to bude těžké léčit jen antibiotiky,ale ještě to nechce říznout.Dostávám silná antibiotika a v úterý se mám přijít ukázat.Pokud nezaberou,tak skalpel prý určitě.Takže tak nějak podivně končí moje první Hortobágy.A to jsem ani neviděl mandelíka.O důvod víc,se sem vrátit!