Tak dnes to konečně musím spáchat!Druhý termín sčítání skřivana lesního prakticky skončil a já ho shodou okolností ještě nemám hotový.Navíc mám pokažené kolo,takže mě těch bezmála patnáct km. čeká pěšky.Ráno vstávám ve čtyři,abych byl na místě co nejdřív.Je půl šesté a já stojím před tím borovým mořem.No,snad se v něm zase neztratím!Na záda batoh,k opasku kazeťák s nahrávkou skřivana,do kapsy zápisník a tužku.Můžu vyrazit.Jen co vstoupím do raního nádherně vonícího borového lesa poznávám,že to nebude žádná sranda.Stovky komárů mi bzučí kolem uší a hledají kde že by bylo nejlépe se přisát.Už aby bylo pořádné slunko,to ty bestie spolehlivě zažene.
Zatím zjišťuji,že to se skřivany nebude žádná sláva.Už je přece jen docela pozdní datum a jim se nechce zpívat,ani když je provokuji nahrávkou.Naštěstí to nejsou jediní ptačí obyvatelé Doubravy.Z korun borovic na mě neustále volají sýkory.Jsou to všudypřítomné końadry,modřinky,spousta uhelníčků a taky mé nejoblíbenější parukářky.Do toho se odevšad ozývá zpěv pěnkav a budníčků větších i menších.Najednou zaslechnu známý,ale tady nepatřičně působící hlas.Nad hlavou mi protahuje hejnko šesti kvakošů nočních.Míří směrem k řece Moravě.Tak ty jsem uprostřed lesa opravdu nečekal.Větší radost mi ale dělá sameček bělořita šedého a dudek chocholatý,oba dva poletující na stejné pasece.Nad hlavou mi přeletí včelojed.Potkávám také spoustu houbařů.Hříbky ale žádné!Za celou dobu se ozve všehovšudy pět skřivanů.Tak to je opravdu slabota!Přesto to dnes stojí za to.Jen tak si jdu bosky písčitými lesními cestami,před už dosti horkým sluníčkem mě chrání stín borovic a hlavně nikam nespěchám a kupodivu nikde nebloudím.K autu na kraji lesa přicházím před dvanáctou.Udělal jsem si akorátní hlad na oběd,takže na nic nečekám a ujíždím k domovu.
Pár ilustračních fotografií z dnešního dopoledne-
