Sobotní den s Ondráškem :-)

Sobotní den jsem strávil s Ondrou v terénu v okolí Dubňan. Je pravda, že já jsem vyrazil prakticky již v pátek, ale o tom, jak dopadlo moje fotovorování a celý příběh s tím spojený, si nechám prozatím pro sebe! 

Když jsem mířil od Mutěnických rybníků k Ondrovi, vzal jsem to přes jednu pozoruhodnou lokalitku, kde Ondra před několika lety objevil hnízdění slavíka modráčka. Co kdyby se už ukázal? Hned po příchodu mi je jasné, že je tady. Jeho zpěv se nedá přeslechnout. Netrvá dlouho a mám slavíka i v zorném poli dalekohledu. Nádhera! Opodál vesele prozpěvuje bramborníček černohlavý! Po příchodu k Ondrovi mi jeho hodná mamka uvařila kafe, které jsem po chladné noci strávené u rybníků potřeboval jako sůl! Hned je mi líp! Vyrážíme s Ondrou do terénu.

Procházíme malý mokřad  a Ondra plánuje jak si tady na jaře nafotí nějaké snímečky. Během chvilky jsme viděli hned tři pěvušky modré. Sice nenápadný, ale o to krásnější ptáček! S korun stromů pokřikují budníčci menší. Ale dnes nejnápadnějším živičichem tohoto místa jsou desítky ropuch obecných, které se teď na jaře do mokřadu stahují! Pro ně nastává doba páření a pro nás zase doba focení. Fotíme na střídačku a jen přehazujeme karty do Ondrové zrcadlovky. 

Chvílemi, tedy spíš téměř pořád se válíme po zemi. To nenechává chladným okolojdoucí pár , který se zvědavě ptá, cože nám to tam stojí, za to válení se po zemi. Nevím jestli jim žáby připadají natolik atraktivní jako nám dvěma :-)

Využívám toho, že má Ondrův stroj otočný výklopný displej a zkouším fotit od hladiny s živým náhledem. Největší problém je na displeji žábu najít!

A ještě trošičku sexu, ať nám to tady ožije! :-)

Po výborném obědě, na který nám Ondrova mamka nachystala halušky se zelím, vyrážíme na modráčka.Tentokrát jsme se vybavili maskovcí sítí a repráčkem, pro přehrávání ptačího hlasu. Na lokalitě volíme jednoduchou strategii. První jde Ondra, schová se pod sítí a bude se pokoušet slavíka přilákat a samozřejmě pokud možno i odfotit. Po Ondrovi jsem na řadě já. Občas pustím kousek nahrávky, ale ne  moc často a nahlas, aby neměl ptáček pocit, že se svým sokem ztrácí krok! Vyfotit ho, je veliký problém, je neustále v husté spleti rákosu a dost daleko. Možné je jen manuální ostření a focení z ruky, takže fotky nejsou žádná sláva, ale přes to z nich mám radost!

A zpívající........

A konečně spíše taková náladovka...

Den pomalu končí a já jsem Ondrovi moc vděčný za skvěle strávený čas, který mi trošku rehabilitoval předchozí neúspěch! Ale to je již další příběh....