Fotky krví vykoupené :-)

V dnešním článku poruším zásadu datové posloupnosti a přeskočím na můj poslední zážitek. Za uplynulý víkend a volné úterý se toho stalo dost a jelikož mám zpracované fotky pouze z úterý, přeskočím Ondrovo víkendové Vítání ptačího zpěvu a přejdu na včerejší vorování. Ale bát se nemusíte, o Ondrovo  vydařené vítání určitě nepřijdete! 

Takže k mému poslednímu vorování. Vyrazil jsem v pondělí, abych byl ve voru hned v brzkých ranních hodinách. Nachystal jsem večer vor, zamaskoval rákosem a svízelem a pak už nezbývalo nic jiného, než zalézt do spacáku a za zpěvu rákosníků a slavíků přečkat noc. Ráno jsem si na sebe oblékl celotělový neopren, který vystřídal staré prsačky. Musím podotknout, že co do pohodlí to bylo parádní. Teplé, pohodlné a hlavně i když jde o mokrý neopren, není v něm zima a pohyb je bezproblémový i v bahně. 

Takže jsem si po páté ranní nastoupil do voru a v klidu čekal na rozednění. S prvními slunečními paprsky přilétlo hejnko volavek bílých. Bylo velmi daleko a nedali mi šanci se přiblížit. Byly neskutečně plaché a já pořídil jen takové náladovky..........

V úplně prvních ranních paprscích.........

A o chvilku později v mlžném oparu........

Po chvilce přilétl párek husic liščích, ale prakticky okamžitě zase odlétly. Tak sem si tak seděl dál a až do voru se ke mě doneslo volání dudka chocholatého. Udělal mi radost, byl to můj letošní první. Ale pak přišlo to, co dalo název této kapitole. Cítil jsem už nějakou dobu takové škrábání za krkem. Myslel jsem, že to bude cedulka na neoprenu, ale když jsem se chtěl poškrábat, celkem jsem se vyděsil. Ucítil jsem cosi lepkavého a podíval se na ruku. Byla celéá od krve. O chvilku později jsem věděl proč. Na krk se mi po neoprenu vyšplhaly pijavky koňské a přisály se. Nedaly se odstranit jinak, než celkem těžko odtrhnout. Ranky začaly okamžitě krvácet ještě víc. Pijavky totiž pouští do ran látku na ředění krve. Měl jsem krk jako po návštěvě vášnivého upíra! Přikládám fotku neoprenu od krve, je sice už po oplachu v rybníku, ale krev je pořád patrná!

Měl jsem tisíc chutí to zabalit, ale jak jsem si potom blahořečil, že jsem to neudělal. Nafotil jsem sice jen tři druhy, ale neskutečně jsem si to užil a už se těším na další vorování! První druh, který jsem fotil byl racek chechtavý. Usadilo se jich okolo mě menší hejnko, přičemž jeden sedl přímu na střechu mého fotovoru. Takže pár obyčejných chechtáčů........

Jeden slunící se.........

A statická klasika.........

Potom se na mělčinu přihnal s křikem vodouš šedý. Voru se vůbec nebál a přestože jsem se při přibližování se k němu v mělké vodě celkem kýval houpal, nechal mě se přiblížit a ochotně pozoval.........

A přidám ještě pár fotek bez komentů. Potěšil mě chlapík jeden šedivý!!!

Ale pak přišlo nejhezčí pozorování dne. Přiletěl párek pisil čáponohých. Nesedly si sice tak dobře jako vodouš, ale jen pozorovat je, byl nádherný zážitek! A když mi umožnily pár dokumentačních foteček, měl jsem pocit, že se fotografické štěstí konečně unavilo a sedlo na....!! :-) Takže párek pisilek ze svátku práce...........

A na závěr moje nejoblíbenější, připadá mi na ní pisila taková jemná a milá

Co říct závěrem, prostě tentokrát to stálo za to a já jsem odjížděl sice krvavý, ale nadšený!