Dnešní ornitologický zážitek pro mě začal už v obývacím pokoji.Sedím si u PC a občas mrknu oknem ven,abych zkontroloval juniora,který si v těchto dnech užívá prázdniny.Najednou vidím.že přes přísný zákaz přebíhá i s kamarádem silnici.Otevírám okno,abych jim jasně řekl,co si o tom myslím,když tu spatřím důvod jejich výpravy na druhý břeh.U krajnice sedí krahujec a při přiblížení kluků se ani nemá k odletu.Volám na ně,ať na mě počkají a rychlostí blesku jsem před barákem.Měl jsem za to,že je pták zraněný,ale teď vidím,že je obtěžkán kořistí a proto se nemá k odletu.
To je jiná,rychle mířím zpátky pro fotoaparát.Krahujec při mém přiblížení odlétá pár metrů dál a usedá na sousedovu zídku.
Já se mezitím snažím se k němu doslova centimetr po centimetru přibližovat.Vzhledem k tomu,že sluníčko už zapadlo a já vyběhl jen v domácím oděvu,je mi celkem kosa,ale pohled na hladového dravce mě opět rozehřeje.Pouští mě k sobě až asi na vzdálenost dvou metrů.Blíž nejdu,usadím se na betonový schodek a fotím.Světla už bohužel moc není,pár fotek ale určitě vyjde.Poslední fotky,které jsou už spíše portréty musím vyfotit i s bleskem.Aspoň má ten divoch jiskru v oku.Škoda že přichází majitel zahrady a krahujec vyplašen odlétá.Pán si mě nedůvěřivě prohlíží a ptá se,co že to na jeho zahradě fotím.Vysvětlil jsem mu situaci a odcházím domů.Kousek za humny a takové pokoukáníčko!
