Ratolesti na krku...

 Slunce svítí a to je po uplynulých deštivých dnech jako malý zázrak! Snažím se toho využít alespoň tak, že vyrazím na chvíli do lesa. Před barákem si hraje Fanda junior s bratránkem Bertíkem. Jak okolo nich proklouznout, aby se mi nepověsili na paty? Plížím se ven jako Sioux v nejlepších letech,ale je to marné. Zrak malých slídilů mě vypátral. Můžeme jít s tebou? Tak a je to tady! Sbohem klide.No co se dá dělat. Přece je tady nenechám. Tak tedy dnes vyrážíme ve třech.

Vedu kluky takovým svým okruhem a oni mi přesně jak jsem předpokládal moc klidu nedopřejí. Hádají se o pařezy, o klacky, no vlastně o všechno. Ještě že utíkají dopředu. Mám aspoň trošku možnost koukat po ptákách. V jedné mladé smrčince se živí uhelníček. dostal jsem čas jen n jedno foto, ale i za ni díky!

Clapi už někde v dálce hrají na želvy ninja a já vidím v keři pěvušku modrou.Keř je sice bez listí, ale na mou techniku trošku z ruky. Pěvušku jsem sice zdokumentoval, ale myslím ji na fotce jen tak někdo nenajde.

Lesem plným zpěvu ptáčků a řevu dvou lidských mláďat přicházíme k Sobůlskému potůčku.Je tady hezky. Mohutné vrby lemují potůček a keře se spadanými kmeny dokreslují nádech divočiny.V dutinách vrb hnízdí špačci a strakapoudi. 

Zatímco já hledám volající žlunu zelenou, kluci se snaží postavit hráz. Jde jim to líp než mě to hledání! A to mi řve někde nad hlavou. Když jsem ji konečně našel, nemohl jsem najít žádný vhodný průhled korunou stromu, odkud bych ji mohl vyfotit. Musel jsem poodstoupit dál a tím pádem je z toho dokumentačka velmi pochybné kvality!

Pomaličku jdeme domů. U domu se loučíme s Bertíkem. Na dvoře vyfotím ještě moje oblíbené "domácí" ptáčky a dnešní ptáčkaření je u konce...