Konečně na chvíli venku...

Tak se mi konečně podařilo porazit chřipku,počasí se taky umoudřilo a já se po delší době vypravil na chvíli ven.Pravda moc jsem toho nenachodil,jen jsem prošel zarostlou stráň nad domem a starý sad,ale i tak jsem rád za tu chvíli v přírodě!Hned za domem mě sameček rehka domácího upozornil svým poplašným voláním na svá mláďata.Dvě si tu klidně sedí na hřebenu střechy a čekají,až jim rodiče donesou něco do zobáku........

Mláďata už poletují a já objevil ještě jedno,ktaré čeká na sousto ukryté na stromě.Tenhle drobek sedí podstatně blíž a já tak získám fotku,kterou sem chtěl.

Největším dobrodružstvím,které mě dneska potkalo,bylo bezpochyby veliké rojení včel.Včely se rojí hned u cesty na veliké staré třešni.Jejich bzučení je pořádný hukot!Nemám z nich radost.Musím totiž otočit a jít jinou cestou.Nikdo by mě mezi ně nedostal!Co kdyby si nějaká akční Mája řekla jdeme po něm?Radši ani nemyslet.Raděj se dám na zbabělý ůtěk!

Na zpátěční cestě už jen fotím z veliké dálky žluvu hajní a ťuhýka obecného.Žádná sláva to dnes není,ale díky za tu chvíli v přírodě!!!