Dnešní teplota se vyšplhala pěkně vysoko. A kde se nejlíp schovat před horkem? No přece v lese! V lese byl dnes příjemný chládek, byl plný jarních vůní a zpěvu ptačích hospodářů, kteří si tímto vymezují svá teritoria. Hned na kraji lesa pozoruji kroužícího krahujce. Jakmile si ho všimla ptačí drobotina, zejména vlaštovky, ženou ho tzv. sviňským letem až někam za obzor!
Pokračuji lesem směrem ke krytu, z kterého jsem v zimě fotil ptáky na krmelišti. Naposledy jsem tudy šel a brodil jsem se sněhem. Dnes kvete spousta květin a les se zelená listy konvalinek. Nad pasekou vyhlíží svou kořist kroužící káně lesní.
Druhová pestrost tady samozřejmě není taková, jako včera na rybnících, přesto je pořád se na co dívat! Poblíž lesní cesty v hustém křoví, sedí na hnízdě samička drozda zpěvného. Fotím pečlivou mámu, jak vzorně sedí na snůšce. Otevírá zobák, ne na mě,ale zřejmě je jí horko.
Po chvíli odlétá a já vidím, že sice sedí, ale nikoliv na snůšce, ale už na mladých. Hned jak se máma vzdálila, otevírají své zobáčky, které jsou uvnitř jasně oranžové , aby máma jasně viděla, kam šoupnout krmení.
Než jsem se potichu vytratil, paní drozdová se vrací a kupodivu žádná svačinka se nekoná. Sedá na svou drobotinu a já definitivně opuštím drozdí domácnost.
Abych to moc nenatahoval. Zkontroloval jsem ještě šoupálkovník, což je budka původně určená právě šoupálkům. Před dvěma roky jsem ji nainstaloval a od té doby v ní úspěšně hnízdí sýkory modřinky. Dnes v ní je kopa čerstého mechu, ale kdo ji zabydlel tentokrát, to jsem nezjistil.
A potom jsem cestou domů cvaknul ještě zvědavou srnu, budníčka většího a menšího. Tak toť vše, hezký den!
