Tak a je to tu zase! Hortobágy. Slibuju, že dnes už je to naposledy, co se vracím k naší návštěvě N.P. Hortobágy! Třetí den jsme po ránu vyrazili do pusty poblíž vesničky Nagyiván. Vesnice leží v pustě jen pár km. vzdálená od silnice č.33, která probíhá napříč parkem. Okamžitě po odbočení se kvalita asfaltu rapidně zhoršuje. Jedeme téměř krokem a všude okolo nás zpívají strnadi luční a ozývají se luční konipasi. Na komíně jedné zemědělské usedlosti sedí sýček a společnost mu dělá bělořit šedý.
V Nagyivánu necháváme auto a kromě mnoha čapích hnízd obdivujeme zdejší typická stavení s rákosovou střechou. I zde je ale patrný vliv moderní doby a novější stavení už mají pálenou střešní krytinu. V pustě jsou nejnápadnější vahadlové studny, které slouží k napájení dobytka. Často taky slouží mnoha druhům ptáků jako odpočívadla, nebo pozorovatelny.
Poblíž jedné salaše, mezi mnoha kopami sklizeného rákosu pobíhají chocholouši a poletují bělořiti. Koukáme do sluncem rozpálené pusty. V dálce se vlivem horkých slunečních paprsků vlní a rozplývá. Kromě mnoha desítek havranů, šedivek a kroužících čápů nevidíme nic. Tajně sníme o pozorování dropa nebo snad dytíka, ale takové štěstí nemáme. V Nygyivánu si dáváme místní pivko. Je to taková žbrnda, natočená jedním tahem, plná kysličníku, ale hlavně je studená! Přejíždíme ke kolonii vlh a břehulí. Ve stepi loví poštolky rudonohé, přelétávají volavky červené a nad hlavou nám křičí vlhy. Hejno břehulí nám několikrát přeletí těsně nad hlavou. Přesouváme se do kempu.
Po odpočinku zpestřeném pozorováním ťuhýků menších, vyrážíme na obhlídku rybníků nedaleko kempu. Na hladině jistě i zásluhou plašiček není nic. Za to v rákosí to žije. Modráčci, sýkořice, rákosníci a strnadi rákosní. Pozorování nám spestří liška, která nás pozoruje z pod nedalekého keře. Potom už definitivně míříme do kempu. Naložení v termálu nasloucháme skřekům sovy pálené a potom už zalézáme do stanů. Spíme jako miminka!
Ráno balíme, snídáme a platíme kemp. Tolik papírování pro tři noci ve stanu! Podpis stíhá podpis a po půl hodine můžeme kemp konečně opustit. Jedeme ještě kousek na jih, omrknout z několika pozorovatelen pustu. Radost nám dělá několik desítek rybáků bělokřídlých lovících nad pustou. Ani tady na nás dropi nečekají! Nasedáme do auta a už definitivně směřujeme k domovu. Občas zastavíme a prohlížíme některé podezřelé ptačí siluety. Z dravce sedícího na sucharu se vyklubal už nevím kolikátý moták pochop. Dostat za každého sto forintů, můžem si kempovat do zimy! Už už odjíždíme, když nás zaujme snad dvacet kvakošů poletujících nad rákosem. Když se k nim přidá čtveřice jeřábů popelavých, spokojeně nasedáme a odjíždíme. Tak nakonec byli i ti jeřábi, symbol tohoto parku. Přidávám ještě pár fotek bez ladu a skladu a dělám tak tlustou čáru za návštěvou parku!
Malá perlička na závěr. Včera když jsem začal psát tento článek, lilo ze mě jako z vola. Mrknu na teploměr a ten na přímém slunci ukazoval neuvěřitelnou hodnotu....
