Frcaphoto | Hortobágy naposled?

 Rubrika dojmy pojmy? Proč právě tento název? Je složité při popisování reportů z ornitologických výprav zmínit všechno, co mě zaujalo nebo co mi natrvalo uvízlo v paměti! Protože mnohdy to nijak nesouvisí s ornitologií a vůbec s ptáčkařením jako takovým, hodím svoje nejsilnější dojmy na web v této rubrice. A i když jsem se křižoval, že s reportem z Hortobágy je konec, kecal jsem! Takže šup sem s nejsilnějším zážitkem z Hortobágy!

Je těžké vyzdvihnout jeden jediný okamžik, z této na zážitky opravdu bohaté výpravy! Nevím jak to měli kluci, ale pokusím se odhadnout, na co budou po letech vzpomínat oni. Třeba takový Ondra. Pořád mluvil o ťuhýkovi menším. Jak je krásný a nevím co ještě. A nakonec jich viděl požehnaně! Ale nevzpomene si spíš na to, jak se v infocentru v Hortobágy snažil koupit hrnek na kafe a zoufale hledal ve své pořád ještě mladé hlavičce anglická slovíčka, aby z něj nakonec k velkému Pavčově pobavení vypadlo "one hrnek"!?

Nebo třeba Martin. Pro něj zase jak prohlásil, důležité je vidět kolpíky! A o ty v Hortobágy není nouze! Ale ještě daleko silnějším prožitkem pro něho bylo, aspon soudě podle jeho šokovaného výrazu, když mu jeho značkové sluneční brýle huply z hlavy do Kondáše. S otevřenou hubou hleděl na hladinu rybníka, pod kterou pomaloučku klesaly tmavě zelené brejličky. Výlov se nakonec povedl ve třech lidech a brýle se zachránily, ale na ten výraz v Martinově tváři nikdy nezapomenu!

A co Pavča? Bude vzpomínat na jeho milované vlhy, které ho naprosto uhranuly, nebo na jednu místní trhovkyni o které nám se svítícíma očičkama vyprávěl v kempu?Podle něj, totiž měla aspoň šestky! Těžká konkurence pro jemnou vlhu!

A Dave? Nemám tušení co se mu po dvaceti letech vybaví z letošní výpravy. Ale naprosto přesně vím, co udělalo největší dojem na mě. Kupodivu to nebylo vysněné pozorování mandelíka, ale jeden půlnoční okamžik. Váleli jsme se asi dvě hodinky v termálu, popíjeli pivko a vínko, když tu se objevil zprávce, povolil nějaký ventil a beze slova odešel. Vzápětí vody v bazénku kvapem ubývalo. A mi místo toho abychom vylezli, ležíme ve zbytku vody na boku a hrajeme si na lekající ryby. Až už nebylo v čem lekat, stávají se z nás obrovské růžové kuňky ,ležíme na bachorech a kuňkáme. Pokud nás někdo viděl , těžko zapomene na nahatý čechy , kteří leží na dně vypuštěného bazénku  dělají uuu uuu uuu! A smějí se tomu jako blázni! Tohle je opravdu můj největší zážitek z Hortobágy!